TRANSFORMAČNÍ EKONOMIKA
EVOLUČNÍ EKONOMIKA Doprovodné jevy a trendy
Moderní chápání resilience vyžaduje nepřetržité hledání vlastní cesty. Je logické, že rozpoznání akceleraci změny vytvářeného prostředí nelze zvládnout v rámci současných paradigmat globalizace, monopolizace a státního intervencionismu, ale je třeba podchytit různorodost a diferencovanost myšlení ve flexibilních rámcích lokálních ekonomik, autonomních vzdělávacích institucí, a samosprávných komunit.
Inovativní Přístup
Výhody komunitního projektu eBIOneta postaveném na legislativě korporace typu družstvo:
Vše živé se rodí do skupin (roje, smečky, kmene, společnosti, atp.), každý jedinec začíná jako člen skupiny, jako součást sebeorganizované sítě společenství. Přežití nezávisí jen na vlastnostech jedince, ale hlavně na ochranných a kulturních kvalitách skupiny. Přirozený výběr eliminuje především skupiny a teprve skrze skupiny i své neadaptabilní jedince.
Lidský druh, jediný, má akcelerující schopnost výrazně tvořit, měnit a ovlivňovat své vlastní prostředí.
Život nemůže být sebeudržitelný bez zániku (smrti) jedince.
Globální Dopad
Všechny systémy jsou dlouhodobě udržitelné, pokud do nich stát (či podobně silná instituce) investuje peníze, zdroje, ochranu a politickou podporu.
Dlouhodobé, umělé udržování daného systému v nevhodném prostředí tedy oddaluje a oslabuje přirozené adaptační schopnosti (resilienci).
Politika už nemůže být o starých, překonaných osobnostech, ale o nových, ostřejších myšlenkách a idejích, vedoucích nás do budoucnosti, ne do minulosti.
Jediní kdo to nepochopili jsou politici.
Doprovodné jevy a trendy
Které jsou doprovodné jevy současně probíhající transformace a metamorfózy? Jak poznáme, že globalizace přerůstá nezávisle a spontánně v režim lokalizace? Ekonomická i politická společnost se výrazně mění a doprovodné jevy jsou toho důkazem: všechny signalizují akceleraci a nezvratnost evolučních změn, které stará stranická politika tvrdošíjně nezvládá a ignoruje, a populismus dále vulgarizuje a paroduje – bez naděje na pochopení příčin vleklé a vytrvalé stagnace. Nestačí už jen lhát, překrucovat a natírat na růžovo. Není divu, že se jednotlivé ekonomiky začínají diferencovat a sféry vlivu nezvratně přeskupovat. Proto jen krátce shrneme základní charakteristiky některých doprovodných jevů metamorfózy:
Transformace v ekonomice představuje dlouhodobou změnu dominantní hospodářské aktivity (sektoru), ve smyslu převažujícího zapojení nebo zaměstnání práceschopných jedinců dané společnosti (viz evoluční sérii: lov/sběr→zemědělství→průmysl→ služby→ stát).
Metamorfóza je konečným vyústěním série spontánních transformací – kvalitativní proměna formy hospodářského organismu v novém prostředí „Od globalizace k relokalizaci“. Různé formy jsou nutné v rychle se měnícím prostředí. V ekonomice jde o součást autopoietického procesu sekulárního evolučního pulzu konstrukce→destrukce→rekonstrukce.
Evoluční, necyklické (nezvratné) změny transformace a metamorfózy jsou následkem akcelerace společensko-kulturní evoluce lidstva. Oba tyto fundamentální procesy jsou doprovázeny rozsáhlou a šířící se plejádou charakteristických specifických jevů a trendů.
Desintermediace. Vylučování mezičlánků, hledání přímého propojení mezi výrobcem nebo poskytovatelem služeb a spotřebitelem či zákazníkem. Moderní mobilní a komunikační technologie tak mění tradiční potřebu i role agentů, dealerů, zprostředkovatelů, politických stran, úředníků a jiných vsuvek a prostředníků.
Samoobsluha a self-service (outsourcing to customer). Zákazník je stále lépe vybaven a připraven k poskytování sebeslužeb a samoslužeb, ne jen samoobsluhy. Od bankomatů, kiosků a čerpacích stanic, až po nákupy přes internet, autopilotáž, drobné zdravotní úkony a uplatnění v domácí ekonomice, tento „outsourcing to customer“ je dnes jedním z nejmocnějších globálních trendů. Produkce i spotřeba probíhají lokálně.
Masová kustomizace. Zákazník vyžaduje stále více produktů a služeb „šitých na míru“: individualizace nahradila masovou (hromadnou) výrobu, podle principu „Nejdříve prodat, pak vyrobit“ relokalizované produkce. Obzvláště lokální zákazník upřednostňuje i masivní kustomizaci, samokustomizaci a vlastní individualizaci.
Reintegrace práce, úkolu a znalostí. Po extrémech tzv. dělby práce masové výroby přichází reintegrace. Roste podíl specificky řízených procesů, je méně součástí a komponentů, převládá znalost celku, ne jen dílčích operací starých průmyslů.
Od informací ke znalostem, tj. od symbolického popisu akce k akci samotné. Znalost je účelová koordinace akce, informace jen její (digitální) popis. Informace se staly všudypřítomnou komoditou, znalosti stále vzácnějším kapitálem. Vědět ještě neznamená umět.
Zákaznická intervence. Dodavatelský řetězec se rozkládá na část dodavatelskou a poptávkovou. Zákazník specifikuje poptávku po žádoucích atributech produktu ještě před zahájením vlastní produkce.
Práce doma (homesourcing). Domov se stává efektivní hospodářskou jednotkou. Domácí pracovna je významným ekonomickým zdrojem. Vzdálená pracoviště, síťová propojení místních pracovišť, práce jako digitální komunikace s lidmi, stroji a materiály přes internet věcí.
Sdílení zdrojů. Zdroje není nutné vlastnit: lze je pronajímat a sdílet. Sdílení kapitálových zdrojů (Komatsu), pronajímání obchodních prostorů (Pop-up store). Vše podobné je výrazem tzv. Share economy (mj. Uber, Lyft a GrabTaxi).
Substituce zdrojů. Tradiční, drahé, špinavé a omezené zdroje jsou výhodně nahrazovány lehkými, levnějšími, čistými, bezpečnějšími a obnovitelnými energiemi, materiály, komposity. (Ecology is good business!)
Digitální technologie. Zákazník může kupovat co chce a potřebuje, ne v „balíčku“ s tím, co nechce. Systémy pay-per-view, pay-per-song, pay-per-program, pay-per-page, atp., jsou výrazem nových možností digitalizace: separovat žádoucí od nežádoucího, chtěné od nechtěného, potřebné od nepotřebného.
Digitalizace a virtualizace produkce. Namísto nesmyslného globálního převážení fyzických produktů, vstupuje efektivnější digitální distribuce informací, znalostí, programů a receptů k užití v lokalizované výrobě. (3D tiskárny, modulární konstrukce, sdílení kapitálových produktů i zdrojů, autonomní integrace produkce, užití a obnovy energie, materiálů a produktů).
Kolokace. Výrobce už nekupuje jen součásti a komponenty, ale především instalované a fungující součásti a komponenty. Dodavatel je kolokován ve stejném prostoru se zákazníkem. Dodavatel instaluje komponenty přímo ve výrobním procesu zákazníka, přímo v místě modulární skladby (dříve montážní linky).
Vysoká technologie. Technologická podpůrná síť se restrukturalizuje kvalitativně, podle míry narušování klíčovými inovacemi. Namísto nepřetržitého zlepšování přichází zlepšování skokové (přetržité) a hlavně přelomové (disruptive) technologie.
Podpůrná síť: Bypass. Odpor a organizovaná rezistence k inovacím a změně lze překonat použitím inovačního obchvatu a paralelních sítí v zájmu zákazníků a uživatelů (viz úspěchy E. Muska s Tesla-integrací) .
Spolupráce doplňuje a nahrazuje skomírající konkurenci nebo EU-prosazovanou solidaritu. Podniky v síti či alianci spolupracují, konkurují si jejich sítě samotné. Žádný podnik není ostrůvkem. Relokalizovaná síť užití zdrojů posiluje dlouhodobé vztahy a návaznosti doplňujících se podniků: kdo nespolupracuje, je odsouzen k izolaci a solidaritě.
Doplňující se entity jsou efektivnější ve spolupráci. Když všichni dělají totéž, pak zbývá jen dočasná konkurence. Účelem benchmarkingu je rozšíření diferenciace, ne homogenizace. Kopírování tzv. „nejlepších praktik“ vede ke stejnosti a inovačnímu útlumu, tak jako státní „udržitelnost“ eliminuje žádoucí autonomii sebeudržitelnosti.
Podnikatelské síťě. Velké firmy se rozkládají do sítí doplňujících se zdrojů, strojů, lidí a znalostí. Malé firmy se sdružují do „klastrů“, ale do aliancí, partnerství a sítí spolupráce. Tradiční firma se tak transformuje v pružnou a rychle se měnící, obzvláště v lokálních kontextech.
Strategická flexibilita, adaptabilita a organizační přizpůsobivost jsou efektivnější než tradiční provozní výkonnost. Spíše než dělat věci správně, je žádoucí dělat správné věci. Minimalizace nákladů ustupuje maximalizaci přidané hodnoty pro zákazníka i spolupracovníka.
Cyklická (kruhová) organizace. Posiluje se autonomie a soběstačnost v produkci a užití zdrojů, energie, vody i materiálů. Maximalizuje se zbytková hodnota (po užití), efektivní dekonstrukce produktů, recyklace a nepřetržitá obnova znalostí i dovedností.
Eliminace odpadu. Vynulování všeho plýtvání a defektů v materiálových, organizačních i znalostních systémech. Efektivní „redesign“ produktů i služeb, odstranění rozhodovacích kompenzací (tradeoffs), snižuje i plýtvání lidským potenciálem, úsilím, časem i uplatněním. Odpad se stává zdrojem – jinak nesmí být „produkován“.
Nepodmíněný základní příjem. Rozvoj autonomních regionálních produkčních systémů umožňuje zavedení NZP pro občany, eliminaci státní intervence a byrokratických nákladů, autonomii lokalit a regionů. NZP referenda se dnes připravují ve Švýcarsku, Finsku, Norsku i v USA, a např. i lokálně, jako Youngstown, OH.
Výše zmíněných doprovodných jevů a trendů deglobalizace a re-lokalizace je stále více; jejich úplný výčet je dnes již nepraktický a mnohé se stávají novou normálou ekonomiky, politiky i společnosti. Jako celek představují nový svět re-lokalizace, tj. svět, který je příslibem efektivní resilience, svět, kterému je nemoudré se bránit starými mocenskými nástroji státu, nacionalismu a stranické politiky, ale je žádoucí jeho nevyhnutelnost pochopit a „obejmout“ v novém prostředí autonomie, nezávislosti a doplňující se spolupráce lokálních manifestací kreativity a produktivity uvolněných myslí a osvobozených lidí.